Doppler mým kamarádem rozhodně nebude

• recenze na knihu: Doppler
• autor: Erlend Loe
• nakladatelství: Kniha Zlín (2017)

Napoprvé mě tahle knížka zaujala svou velmi povedenou obálkou, napodruhé anotací na zadní straně - a) fakt, že muž žije v lese, ještě k tomu s losem, b) paradox "ke spokojenosti mu chybí už jen nízkotučné mléko" a c) popisek "vtipný příběh". Třešničkou na dortu byla první strana, která byla minimálně úsměvná a také plná krátkých a výstižných vět, které mě velmi zaujaly (moc často se s tímto typem psaní nesetkávám).

Naneštěstí - prvotní nadšení se velmi rychle rozplynulo a přišlo velké zklamání, které bylo doprovázené zoufalstvím a nucením se do čtení.

Pod spojením "vtipný příběh" si představím knížky typu "Stoletý stařík, který vyskočil z okna a zmizel". U Staříka jsem se neustále jen smála, někdy dokonce tak nahlas, že se za mnou lidé otáčeli. U Dopplera se mi tohle v žádném případě nestalo, dokonce to k tomu mělo hodně daleko. Netvrdím, že jsem se nesmála nikdy, ale bylo to zkrátka a dobře jen občas.

Hlavní problém vidím v tom, že jsme s Dopplerem na úplně jiné vlně. Ze začátku to celkem šlo, ale jak čas ubíhal, nabyla jsem dojmu, že Doppler má prostě a jednoduše krizi středního věku. Měl by se uklidnit a vrátit do civilizace, a hlavně by se měl postarat o svou rodinu.

Že nesnáší konzumní život? Pane bože, žijeme ve 21. století a takhle to teď prostě je. (Smiř se s tim, Dopplere! Svět se neustále někam vyvíjí, tím že utečeš do lesa tomu nijak nezabráníš. A ještě k tomu si v lese uvědomíš, že ti hrozně chybí NÍZKOTUČNÉ mléko, mimochodem také výmysl moderní doby...)

Že nesnáší být pilný/to, jak jsou lidé pilní? Tomu nerozumím už vůbec. Můj život je celý o píli, bez píle bych nebyla nic. Já jsem pilná ráda. On vyměnil své přízvisko "Doppler - pilný muž" za "Doppler - zloděj", čímž u mě klesl ještě víc. Úplně nejvíc ovšem klesl po tom, jakým způsobem se zachoval ke své rodině. Tím dokázal, že není nic víc než jen nehorázný sobec.

Jediný, kdo mi byl sympatický, byl Bongo (los). Dopplerův "známý" Düsseldorf byl jen další blázen do sbírky. Dopplerova syna mi bylo hrozně líto, nejprve, když mu byly odcizeny veškeré jeho pohádky, a následně i na konci knihy. Stejně tak jsem litovala i zbytek rodiny.

Z předchozích řádků je asi naprosto jasné, že knížka pro mě byla obrovským zklamáním a dočíst ji, to pro mě byl velmi náročný úkol. Nepřestávám se podivovat těm pozitivním recenzím, které jsou k přečtení všude po internetu. Miluju, když můžu někomu doporučit dobrou knihu, ale tahle mezi ně rozhodně nepatří. Těch 250Kč jsem mohla investovat určitě lépe. Další pokračování už si rozhodně pořizovat nehodlám.